Vždycky jsem věděla, že je Rebecca vdaná. Proto jsme se dali dohromady – stěžovala jsem si na svou matku a napjaté vztahy s ní a ona si stěžovala na svého manžela. Nutil ji pracovat, namáhal ji s dětmi, protože jim oběma táhlo na třicet, a celkově jí nedopřával života. Nad těmito stížnostmi jsme se ve vzájemné společnosti skvěle bavily, a když jsme si uvědomily, že nás spojují mnohem závažnější důvody a pocity, Rebeka prohlásila, že svého manžela opustí.
Slíbila to v lednu, slíbila to v březnu, ale teď uplynulo léto a ona je stále se svým manželem. Nosím ji v náručí a zaručuji, že se budu v manželství chovat stejně. Může být princeznou, aniž by cokoli dělala, já ji zaopatřím a udělám pro ni všechno. Ale ona z nějakého důvodu lpí na svém manželovi. V poslední době si na něj přestala stěžovat a občas kvůli němu pláče.
– Jak ho mám opustit? Je úplně sám a začíná plešatět. S jeho povahou pro něj bude těžké najít si jinou ženu.
Nevím, proč ho lituje. Říkala, že pro ni nic neudělal, že jsem jediná, s kým se cítí dobře, a teď se s ním nechce rozvést. Využívala mě, jak dlouho chtěla, hodně toho naslibovala, a teď čeká, že ji nechám jít?
Vím, že zaplést se s vdanou ženou byl původně špatný nápad, ale teď ji miluju. Pro Rebeccu bych přenesl hory. Nemohl bych dosáhnout toho, co jsem chtěl, tím, že bych ji odvedl od nějakého drzého muže?
