Moje biologická matka mě od dětství nenáviděla. Byla jsem nechtěné a nemilované dítě, protože jsem byla čtvrté dítě v rodině a pro matku jsem byla přítěží. Na nic nebylo dost peněz a kromě mě byly v rodině ještě dvě sestry a jeden bratr. Můj bratr byl nejstarší a nesnesitelný, slyšel jsem o něm spoustu špatných historek – kouřil, kradl matce a babičce peníze a byl častým návštěvníkem zastaváren, což způsobilo, že ho rodina nenáviděla ještě víc než mě. Způsoboval jim spoustu potíží a matka si myslela, že když jsem kluk, musím být jako on. Koneckonců ji opustil nejeden manžel a ona nikdy neměla otce, a teď by jí mohl syny vzít a zahodit. Protože o mně měli už předem špatné mínění, nesnažil jsem se na tom nic měnit.
Kvůli rodině a neustálému obviňování, že jsem k ničemu, učím se na čtyřky a trojky, nevzbuzuju žádné naděje a živím se jen matkou, jsem měla nízké sebevědomí. Vždycky jsem měla pocit, že ženy jsou silnější, chytřejší než já, že jsou vyšší, a hodně to byl důvod, proč jsem potkala Samanthu. Byla také silná a nezávislá, uměla se za sebe postavit, ale zároveň ve mně probudila muže. Zvedla mi sebevědomí a naučila mě zodpovědnosti a pocitu, že jsem v rodině stejně důležitý jako ona. V rodině jsme si byli rovni a své děti jsme vychovávali se stejným smýšlením. Celkově jsem měl skvělou vlastní rodinu, ale tajně jsem obdivoval i Samantiny rodiče. Měla mámu, tátu a dědečka a všichni ji měli moc rádi a starali se o ni. Milovali také svá vnoučata a milovali mě jako svého syna.
Moje matka nás od svatby ani jednou nenavštívila a na vnoučata se nechtěla podívat, dokud jim nebyly tři měsíce, s odkazem na to, že to přináší smůlu. Za mé děti neutratila ze svých peněz ani korunu, ale tchán s tchyní je vždycky rozmazlovali dárky.
Jednou tchán přinesl dětem na Silvestra sady cukrovinek z obchodu. Takové sady jsem viděla jen u svých starších sester a málokdy jsem od nich něco dostala. Dojalo mě to – já tyhle bonbony dostat nemohla, ale moje děti ano. Ode mě i od jejich milovaného dědečka.
– Nemusíš se cítit špatně,” zažertoval tchán s úsměvem, “taky jsem tobě a Samantě něco přinesl.
Každou bonboniéru předal mně a mé ženě.
Nikdy jsem se necítil tak šťastný a vděčný za všechno. Našel jsem opravdovou rodinu, ve které mě milovali a vážili si mě, i když rodiče nebyli moji. Jak je dobře, že jsem potkal takové lidi, kteří dávají lásku a přijímají tu moji!
