Nevěsta pocházela z chudé rodiny a svatba byla pro její rodinu finanční katastrofou. A aby si mohli koupit krásné šaty, museli se vzdát bohaté hostiny. Samozřejmě si mohla koupit levnější šaty. Ale právě tyto šaty jí padly do srdce…
– Vzpomínám si, jak jsem si je poprvé oblékla a uvědomila si: Jsou moje! – vzpomíná dívka často. – Navštívila jsem různé salony, vyzkoušela si mnoho různých šatů. Ale po tom, co jsem si oblékla tyhle, jsem je nechtěla sundat. Bylo mi řečeno, že jsou exkluzivní a ručně vyráběné.
– Tyhle šaty nás budou stát pěkný peníz,” běduje matka nevěsty, “ale to nevadí, hlavně že se ti líbí, že jsi spokojená.
Hned po svatbě se novomanželé přestěhovali k rodičům ženicha. Přestože teď žili ve městě, tchyně se narodila a polovinu života prožila ve stejné vesnici, odkud pocházela nevěsta, a pamatuje si ji jako malou holčičku. Takže žádné nepohodlí, žít s cizími lidmi, mladá žena necítila.
– Co tedy plánujete se šaty udělat? – Nedala si tchyně pokoj. – Je lepší je prodat, proč zabírají místo? A peníze nebudou zbytečné.
– Ještě si to promyslím. Zatím je tam nech viset a pak se rozhodnu, co s nimi, – odpověděla snacha. Matka jí řekla, že dávat šaty jiné nevěstě přináší smůlu, že prý vkládá svůj osud do špatných rukou. Samozřejmě nikdo na věštby moc nevěřil, ale ona se s krásnými šaty nechtěla rozloučit.
Nevěsta zprvu nic netušila a myslela si, že je tchyně jen zvědavá. Ale nebylo tomu tak a ukázalo se to docela brzy.
O pár týdnů později se mladý pár vydal navštívit své druhé rodiče. A stalo se, že tam zůstali několik týdnů. A právě tehdy je manželova neteř ze stejné vesnice pozvala na svou svatbu.
– Podívej, moje neteř má stejné šaty jako ty! A to jsi říkala, že jsou exkluzivní, drahé, ručně šité. Chtěla jsi jen získat cenu, že?
Situace byla velmi nepříjemná. Kromě jejího manžela se do dívky kvůli šatům snažili jízlivě šťourat i její rodiče. Ta byla velmi uražená. Sama nechápala, jak může mít jiná nevěsta úplně stejné šaty.
Během svatby se nevěstě podařilo šlápnout podpatkem na lem šatů a roztrhnout ho a také se polila červeným vínem. Na konci svatby byla na šatech velká červená skvrna, přesně uprostřed. A nevěsta si stěžovala:
– Šaty jsem si půjčila, jsou drahé, ručně šité, jak je mám vrátit?
Uplynulo pár měsíců a všichni na nepříjemnou situaci se šaty na svatbě zapomněli. A na úplně stejné šaty se stále prášilo v krabici vzadu ve skříni. Ale tu kolegyně přemluvila dívku, aby jí tyto krásné šaty na svatbu půjčila, a dobře zaplatila. Jenže pak se pro tu dívku rozpoutalo peklo. Ráno v práci jí kolegyně hodila krabici na stůl se slovy:
– Nestydíš se vzít tolik peněz za takové hadry?” – Vzala si peníze zpět a všem v práci řekla, že ta dívka je podvodnice a chce ji podvést.
Když dívka otevřela krabici a vyndala šaty, byla ohromena. Lem šatů byl roztržený a uprostřed byla velká červená skvrna.
A pak všechno zapadlo na své místo. Zavolala neteři svého manžela. Bylo to přesně tak, jak předpokládala. Tchyně šaty přinesla své příbuzné, údajně ze salonu, a za jejich zapůjčení si naúčtovala slušnou částku. A navíc ji po svatbě ujistila o zničených šatech:
– Nebojte se, já jim domluvím, ať si je vezmou zpátky. Ale samozřejmě to bude stát další peníze.
Dívka byla z takové drzosti tchyně v šoku. Ale skutečnost, že její manžel matku v této situaci podpořil, jí pomohla učinit konečné rozhodnutí.
– No a co? Takže by si ty šaty nechala v krabici. A maminka této situace úspěšně využila. Jak se říká, chceš-li žít – umíš se otáčet.
Ještě téhož večera si dívka sbalila věci a přestěhovala se k rodičům. Nemohla se smířit s tím, jak se k ní chovali. Byla znechucena pokrytectvím a sobectvím svých nových příbuzných.
Když se však vdávala podruhé, koupila si ještě hezčí šaty a má je dodnes! Začala snad věřit na věštby? Ne, ale tato situace jí jen otevřela oči, do jaké chamtivé a pokrytecké rodiny se dostala.
Věříte na svatební věštby?
