– Jak se jmenuješ, miláčku? – Cizinec si dřepl vedle dívky.
– Helena! – odpověděla dívka. – A ty?
– Já jsem Karel a s tvou matkou budeme žít spolu. Teď jsme – ty, já a tvoje máma – jedna rodina!
Zanedlouho se máma s Helenou nastěhovaly ke Carlovi. Otčím měl prostorný třípokojový byt, ve kterém Helena dostala vlastní pokoj. Carl byl hodný, pořád holčičce kupoval sladkosti a hračky, ale její vlastní otec jí volal, jen když se chtěl pohádat s její matkou.
Pak matka Heleně řekla, že její otec má novou rodinu a přestěhovali se bydlet jinam. Dívku to ranilo, protože ho milovala. Matka na ni mohla křičet a plácnout ji přes zadek, ale otec to nikdy neudělal. Helena si moc dobře pamatovala, že když se její rodiče rozváděli, matka na otce křičela, dokonce ho chtěla uhodit. Dívce se navždy vryla do paměti věta, kterou matka nakonec otci řekla:
– Nemysli si, že jsi byl první, kdo mi nasadil parohy, máš je už dlouho, jako jelen!
Poté si matka sbalila jejich věci a odešli bydlet k babičce. Dívka nemohla pochopit, kde má její otec rohy, když chodil plešatý a na hlavě neměl ani chlupy. Maminka a tatínek se tehdy nadobro rozešli.
Karel byl hodný až do dne, kdy šla Helena do první třídy. Dívka neměla školu ráda, ale o přestávkách zlobila, takže rodiče byli často voláni do školy a někdy tam musel jít místo maminky Karel. Nevlastní otec vážně přistupoval ke vzdělání své nevlastní dcery a často se s ní učil hodiny sám.
– Ty jsi pro mě nikdo, tak mě nemůžeš vzdělávat! – Říkávala někdy Helena strýci Vovovi větu, kterou slyšela od babičky.
– Já jsem vlastně tvůj otec, protože já jsem ten, kdo tě živí a obléká. – Karel odpovídal.
Když bylo Heleně deset let, vrátil se její otec do města. V té době už dobře věděla, co znamená věta “dělat rohy”. “Nejspíš ho nadržovala i jeho druhá choť, proto ji opustil,” řekla tehdy její matka. Když se otec vrátil, požádal o povolení vidět dceru. Matka souhlasila. Helena a otec se rádi setkali.
– Dcero, jak se ti daří? – Zeptal se otec.
– Moc dobře se mi nedaří, – odpověděla Helena. – Můj nevlastní otec mi vždycky vynadá.
– Pro tebe je to nikdo, jakým právem na tebe křičí? – Otec se rozzlobil.
– I babička to říká, a jemu je to jedno. – Helena přeháněla, protože Karl na ni nikdy nezvýšil hlas. Chtěla jen, aby si o ni otec dělal starosti.
– Dobře, postarám se o to. – Řekl tatínek.
Když se procházeli po parku, dozvěděli se, že ze všech atrakcí, které tam byly zřízeny, mohou děti jezdit jen na osmi a na všech ostatních atrakcích mohou děti jezdit jen s dospělými, ale tatínek odmítl jezdit. Pak Helena otci naznačila, že se blíží její narozeniny a že sní o novém chytrém telefonu. Když si pro dceru přišla její matka, řekla mu, že Karel na ni nikdy nekřičí, ale tatínek ji neposlouchá.
– Táta je pěkný skrblík! – Řekla Helena Carlovi. – Chtěla jsem se projet, ale on mi to nedovolil, a ani v parku mi nic nekoupil, jen zmrzlinu, nic víc. Jen jsme se šli projít do parku, nic víc. Carle, jsi lepší než můj táta.
– Napravíme tátovu chybu a strávíme tento víkend v dětském zábavním centru.
Plánovaný výlet však narušila skutečnost, že Carl musel na oběd běžet do práce, a tak se místo do aquaparku vrátili domů. Carl také ignoroval narážky na nový chytrý telefon.
– Tati, Carl mě podvedl! – Řekla Helena přes slzy svému otci. – Řekl, že na víkend pojedeme do dětského centra, a dovolil nám tam jen lézt po lanech. Řekl, že jsem si nezasloužila nic víc, ani výlet do aquaparku, ani nový smartphone.
I když to byla ta nejčistší lež, na otce měla kouzelný účinek a koupil své holčičce chytrý telefon. Naposledy sice dceřinu narážku vzal na vědomí, ale při tomto obratu událostí bylo nutné splnit dětský sen. Otec však holčičce koupil levnou verzi, protože na parádní neměl dost peněz.
– Nemohli jste se dočkat svých narozenin? – Zeptal se Carl.
– Sním o psovi! – řekla holčička.
– Ale toho ne, protože s ní musíš chodit na procházky a už tak jsi pořád líná! – odpověděl otčím.
Po jeho slovech dostala Helena hysterický záchvat, okamžitě zavolala otci a začala si stěžovat:
– Tati, prosím tě, vezmi mě od nich pryč! Karle, on si mě jenom dobírá a učí mě. – křičela dívka.
Poté se všichni začali mezi sebou hádat a řešit věci. Zatímco se tohle všechno dělo, Helenu poslali k babičce a pak tam přišla její matka s věcmi a řekla jí, že se s Carlem rozvádí.
Dospělí přišli na Heleninu lstivost. Její otec se vrátil ke své ženě, protože byla těhotná. Teď Helena nebude mít nový chytrý telefon ani pejska a babička jí rozhodně nedovolí ani kočku!
