Alina byla naprosto šťastná. Byla šťastná, protože našla muže, se kterým chtěla svůj život budovat dál. Každé rande s ním bylo kouzelné a zářivé. Dával jí kytice květin a dárky. Každá z jejích kamarádek Alině záviděla její štěstí, jen Barbara to stále opakovala:
– Ty se nejdřív podívej, možná je to kvůli výhodám s tebou, on prostě potřebuje tvoje peníze.
Já jsem však slovům své kamarádky nevěnovala pozornost a dál jsem si užívala svého štěstí.
Půl roku po seznámení s přítelem jsem se rozhodla představit ho rodičům. Rodiče však zpočátku nebyli ze zetě příliš nadšení, protože můj otec snil o tom, že si vezmu syna jeho obchodního partnera. Otec i matka však mou volbu respektovali a vše proběhlo skvěle.
Do roka jsme byli oficiálně mužem a ženou. Na svatbě jsme měli přes sto hostů. Svatebním darem od mých rodičů byl dvoupokojový byt, který se nacházel v centru města. Když jsme se s manželem dívali z dvacátého patra na město, připadalo nám, že nám celý svět leží u nohou.
Táta pro mého manžela rychle našel skvělé místo ve své kanceláři. Můj manžel se pak stal otcovým zástupcem a vyřizoval důležité záležitosti.
Postupně si ho oblíbil i otcův zeť, protože všechny úkoly zvládal skvěle. Táta jednou prohlásil, že je nyní spokojený s budoucností své firmy, protože má skvělého přijímače. Zpočátku jsme s manželem žili sami pro sebe. Často jsme jezdili na dovolenou do zahraničí. Ročně jsme navštívili tři nebo dokonce čtyři nové země. Pak ale moji rodiče začali mluvit o tom, jak by bylo hezké, kdybychom měli děti. Také jsme začali uvažovat o tom, že bychom měli dědice.
Od chvíle, kdy jsme o tom začali přemýšlet, uplynulo pár měsíců a test ukazoval stále jednu čárku. Začali jsme se bát a rozhodli jsme se, že musíme podstoupit kompletní vyšetření. Oba jsme se nechali vyšetřit. Ukázalo se, že mám problém s reprodukčním systémem.
Začala jsem se léčit. Ležela jsem na drahých klinikách, často jsem jezdila ke specialistům do Moskvy. Vše však bylo bez výsledku. Několikrát jsme prošli IVF, ale ani to nepřineslo žádné výsledky. V té době mi už bylo třicet, ale o dítěti jsem si mohla nechat jen zdát.
Rozhodli jsme se, že moje výročí oslavíme jako rodina. Z manželovy strany mi přišla pogratulovat jeho maminka a sestra, z mé strany rodiče a další dva příbuzní.
Uprostřed hostiny mi nečekaně zazvonil telefon. V místnosti byl velký hluk a já vyšla ven. Volalo mi nějaké neznámé číslo. Myslel jsem, že je to někdo z mých přátel, ale ve sluchátku se ozval neznámý hlas.
Dívka se nejprve představila a pak řekla:
– Alino, dobře tě znám, a proto tě prosím, abys mě vyslechla a klidně reagovala na má slova. S vaším manželem jsme spolu už dlouho a máme se velmi rádi, a kromě toho s ním budeme mít dítě. Je tak šťastný. Řekl mi, že nemůžete mít děti, a tak vás žádám, abyste ho nechala jít, protože jen se mnou může být opravdu šťastný.
V tu chvíli jsem se málem bezvládně zhroutila. Pak jsem se vzpamatovala a šla k hostům. Přes síly jsem se usmívala, protože moje sváteční nálada byla v mžiku pryč.
Když jsme s rodiči osaměli u stolu, řekla jsem jim o tom telefonátu. V tu chvíli můj choť zbledl jako stěna a nedokázal nic vysvětlit. Otec se rozzuřil a vyhodil mého zetě na ulici. Když jsem přijela k našemu domu, před příjezdovou cestou na mě čekal opilý manžel.
Začal mě přesvědčovat, že neví, jak se to stalo. Tvrdil, že ho ta dívka prostě očarovala. Pak začal tvrdit, že jen hledá náhradní matku, která by nám odnosila dítě. Říkal, že ji opustil.
Uvěřila jsem manželovi a pustila ho do bytu. Druhý den ráno jsem zavolala tátovi a řekla mu, že jsme se usmířili a že jsme v pořádku. Stále jsem se však cítila trochu nesvá. Zdá se mi, že on byl iniciátorem intimností s tou dívkou, a já nevěřím na to, že se muž může k sobě připoutat pomocí magie. Teď sedím a přemýšlím, jestli ho mám k té dívce pustit, zvlášť když se jim brzy narodí dítě. Nicméně ho miluji a vím, že pro něj budu trpět. Co mám teď dělat, nevím?
