Mami, musím s tebou mluvit jako žena se ženou. Šestiletá holčička se na matku podívala vážným pohledem. A tak jí nezbylo než přikývnout a říct: “Dobře, o čem si budeme povídat?
O čem? – S překvapením se zeptala dcera. – O mužích.
Tak o kom musíme mluvit. Muži jsou živé objekty. – Matka se rozhodla dceru opravit.
Proč je to tak? – Nechápala to. – No, když už mluvíš o lidech, tak mluv o tom, kdo.
Brrr…” řekla dcera nespokojeně.
Ještě jsem nic neřekla, a už jsi mě zmátla…
Omlouvám se. Řekni mi to. Co se děje?
Tak to není to, co tě trápí, ale co! – Tentokrát musela dcera matku opravit. – Mám strach o našeho otce.
Co se mu stalo?
Myslím, že sis ho v noci začala moc dobírat.
Copak to nechápeš? – Matku dokonce polil studený pot. To bylo těsné. – Zlatíčko, ty v noci nespíš?
Samozřejmě, že spím. – Výraz v dívčině tváři byl upřímný.
Jenže já pořád slyším, jak ho otravuješ svými otázkami: “Už toho bylo dost, je pozdě, je čas jít spát, vypni notebook! – Mami, on pracuje na svém notebooku. A vydělává peníze pro tebe i pro mě. Pro mě na hračky, pro tebe na nákup potravin. Proč ho obtěžuješ?
Jasně, že otravuje. V tomhle případě máš pravdu. Slibuji, že se napravím. To jsou všechny tvé otázky? Je tento rozhovor u konce?
Samozřejmě, že ano. – Dcera souhlasně přikývla.
Půjdu ohřát jídlo. Otec se brzy vrátí z práce. – Dcera se rozběhla k oknu, aby vyhlédla tatínka. Pořád na ni mával.
