Některé matky se nedokážou smířit s tím, že jejich dítě už dávno vyrostlo. Zvláště těžké je to pro ty, které mají jen jedno dítě a to brzy vykvetlo z rodičovského hnízda.
Takový byl i případ Rebeky. Svého nejmilejšího syna vychovávala v péči a lásce, dělala pro něj všechno a doufala, že syn bude její hlavní starostí až téměř do stáří, ale Adam rychle dospěl a chtěl studovat v jiném městě. Matka byla ochotná kvůli jeho rozmaru prodat byt a přestěhovat se a Adam jí to jen těžko rozmlouval.
Během čtyř kurzů matka syna často navštěvovala na koleji, nosila mu jídlo, posílala mu poštou konzervy a každý den se zajímala, jak její oblíbený syn jí, jestli ho něco nebolí, jestli má přítelkyni. Když se stal zázrak a Adama pokousala tichá a skromná Monika, dlouho to před matkou tajil, bál se žárlivosti, a pak se prostě postavil čelem k faktu – oženit se a hotovo.
Máma byla ve svém městě zase sama a Adam budoval novou rodinu v jiné části země. Byl dospělý a zodpovědný, ale matka mu nedopřála klid ani v manželském životě. Pořád volala, chtěla vědět všechny novinky, a když se jen syn pokusil ignorovat, přijela na návštěvu a Monice přísně vynadala. Jejich vztah byl velmi napjatý a žárlivý.
Adam se bál, že by matčiny výstřelky a přehnaná péče mohly vést k rozvodu, a jednoho dne jí to řekl nahlas. O tom, jak je dotěrná a že k ní na stará kolena nebude chodit a že jí nikdy neukáže vnoučata, jinak by je umučila k smrti svými starostmi.
Rebecca se synem neudržovala kontakt déle než čtyři měsíce. Sama se mu bojí zavolat, nechce být vlezlá, a Adama ani nenapadne jí zavolat, aby se alespoň zeptal na její zdraví.
Čí je to podle vás vina? Rebeka za to, že syna dusí svou starostlivostí? Nebo je to Adamova chyba, že nenašel ta správná měkká slova, aby matce v klidu vysvětlil, co se mu nelíbí?
