Zpočátku jsem měla velké obavy, jak spolu manžel a matka budou vycházet. Oba jsou nesnesitelní, potřebují svůj vlastní přístup. Samostatně vím, jak udržet dobrý vztah s matkou a jak vyhovět manželovi, ale oběma najednou…
Než jsme se vzali, bydlela jsem u svých rodičů a Frank u svých, takže máma měla mého zetě tak nějak ráda. Teprve když se nastěhovali, začala jsem si všímat, že mezi nimi jako by proběhla kočka.
Nastěhovali se ke mně, protože Frank má mladšího bratra, který nemá kde bydlet, a v našem domě jsou jen moji rodiče a já s manželem, a máme celé dva pokoje – dost místa pro všechny i soukromí. Ale máma a Frank si stejně najdou způsob, jak se pohádat. Nejraději se hádají v kuchyni.
Máma vaří vlastní jídlo a Frank chce to své – je skvělý kuchař. Ale máma ho ke sporáku do konce života nepustí. Vaří tajně a pak za to dostane vynadáno. Ještě horší je, když se nedokáže zorientovat, čí je která polička, a vezme si něco z maminčina jídla. Nikdy předtím u nás nebyla chamtivá, ale kvůli Frankovi opravdu počítá každou papriku v sáčku, aby věděla, jestli si dovolí krást.
Jednou si tatínek dovolil bez varování sníst švestku, kterou maminka koupila, takže si myslela, že to byl můj manžel, a pořádně Frankovi vyčinila. Říkala mu různé věci a on se taky nedržel zpátky.
Takže my s tátou mezi nimi pořád chodíme po špičkách a bojíme se do toho zasáhnout, abychom se nedostali do křížku. Ale takhle se nedá žít.
Proto jsem Frankovi navrhla, aby přešel na úsporný režim a co nejdřív se odstěhoval. Měli jsme také velké štěstí, že jsme si vybrali byt, ze kterého se stěhovali přátelé, a majitel si účtoval relativně nízký nájem. Všechno vyšlo tak akorát. Mocnosti nahoře už zřejmě také neslyšely, jak se máma s Frankem hádají.
Ale díky stěhování se zase ztišili. Mají se rádi, Frankova matka ho chce krmit, když přijde na návštěvu, a on jí a mému otci kupuje dárky, “díky” za to, že jsme u nich půl roku bydleli.
Je to jako zázrak. I na dálku mezi nimi může být láska a úcta.
