S Markem jsem se seznámila při práci v Itálii. Pracovali jsme spolu na poli a bydleli v sousedních domech. Já jsem neuměla moc dobře anglicky, ale on uměl anglicky a učil se italsky, díky čemuž jsme spolu vždycky mohli někam jít nebo jít řešit moje problémy do nemocnice nebo do administrativního centra. Důležitou roli hrálo i to, že jsme byli téměř jediní, kdo mluvil stejným jazykem, a cítili jsme se sjednoceni. Později se naše přátelství změnilo v lásku a nyní jsme mluvili o svatbě.
Při práci jsme oba šetřili na oslavu. Rodičům jsme tu dobrou zprávu oznámili prostřednictvím videospojení. Čekali, až se vrátíme, a připravovali vše na svatbu. V letadle domů jsem si to ale rozmyslel.
– “Nemůžu,” řekla jsem Markovi, “nemůžu si tě vzít.
– Cože? Proč?” Byl zmatený.
– Jsi příliš žárlivý, jsi velmi obtížný.
Důvodem nebylo jen to. V Itálii jsem se nikdy nepodívala na muže a Mark šílel žárlivostí, že s námi žijí a pracují jiní. Stačilo, aby se na mě číšník v kavárně odvážil jakkoli podívat, a ten chlap se vzrušil. Prostě jsem se rozhodla, že Marka miluju, protože je to krajan, jediný, který kdy chodil po mé rodné zemi a se kterým jsem si mohla volně povídat, aniž bych si lámala hlavu s angličtinou nebo tlumočníkem. V letadle jsem si začala uvědomovat, že je mi s ním dobře, ale doma budou jiní chlapi. Mohla bych si teď vzít špatného chlapa a pak se do konce života kousat do loktů.
Mark se urazil. Stejně tak moji rodiče. Všichni čekali ženicha a veselou svatbu a já se najednou lekla a rozmyslela si to. Celé měsíce jsem od mámy poslouchala, jak jsem si zničila život a že tak dobrého kluka už nikdy nepotkám.
– Pracující, nepijící, nekouřící – svatý muž! A ty jsi skončil, protože sis nevrznul! – lamentovala.
Ale na Marka jsem nikdy nepomyslela. Nevím, jak dopadl jeho život, protože jsem se od něj odhlásila ze všech sociálních sítí a zablokovala si jeho číslo, aby ho ani nenapadlo mi volat, ale já jsem našla své štěstí. Vdala jsem se a porodila dítě a ani trochu nelituji, že jsem si to rozmyslela a svatbu zrušila.
Možná by byl můj život s Markem bohatší a on by se naučil nežárlit na mě u každého sloupu, ale jsem si jistá, že to všechno dopadlo tak, jak mělo. Můj tehdejší strach byl znamením, že mám všeho nechat. Když vám instinkt říká, že to není váš muž, proč se dohadovat, jestli to vyjde, nebo ne? Nikdy by ses neměla vdávat, pokud máš pochybnosti. Musíš mít toho muže ráda od začátku do konce, a ne proto, že je jediný, kdo tě může v danou chvíli podpořit.
