Syn jednoho kolegy se musel oženit, když se ukázalo, že dívka čeká dítě. Oba byli mladí, nepřipravení na povinnosti a děti. A jestliže on si ještě nějak představoval manželský život a otcovství, ne bez pomoci matky a otce, ona se všeho bála a nechtěla převzít odpovědnost. Lidé říkali, že až se dítě narodí, probudí se v ní mateřské pudy a pustí se do toho, ale nic takového se nestalo. Snažila se trávit méně času doma, méně se vídat s plačící dcerou, nechávala ji babičce a manželovi.
Jednoho dne zůstala s dítětem sama, protože její příbuzní byli na služební cestě, a holčička měla vysokou horečku. Matka si ani neuvědomila, že je holčičce horko, teprve babička, když se vrátila z kliniky, si všimla, že dítě hoří. Zavolala záchranku. Lékaři se několik dní snažili dítě vyléčit, ale matka na to kašlala. Ani se nepokusila dceru zachránit nebo s ní alespoň zůstat v nemocnici, nechala to na babičce.
S manželem z toho byly skandály, vyčítal jí, že málem přišli o dceru, a ona na to: “Kdyby o ni přišli, tak je to v pořádku, bylo by to méně problémů.” A tak se stalo.
Následoval rozvod, vychovávali dítě sami. Jak roky plynuly, otec to zvládal sám s dcerou, ale těžce onemocněl. Matka byla velmi stará, s osmiletým dítětem nemohla moc pomáhat, a tak se v nemocnici setkal se svou bývalou ženou. Pracovala tam jako zdravotní sestra. Brzké manželství a dítě jí nedovolily jít na vytouženou univerzitu, stát se tím, o čem snila, a získat slušnou práci, a když se rozvedla, dokázala toho dosáhnout. Nyní pracovala v porodnici a každý nový život považovala za posvátný.
Dlouze si povídali s jejím bývalým manželem, také o její dceři, a pak do hovoru vklouzla prosba:
– Vrať se. Maminka nemůže vychovávat dceru sama. Nikdo neví, kolik jí zbývá času, a pokud to obě nezvládneme, holčičku pošlou do sirotčince. Tak se prosím vrať.
Jako by na takovou nabídku čekala. Řekla, že si to musí promyslet, ale nakonec souhlasila. Tchyně se k ní zpočátku chovala špatně, mnohem hůř než na začátku jejich manželství, ale když si všimla, jak se snacha změnila, uvolnila se a byla mírnější. Manžel se vzpamatoval, vrátil se domů, převzal zase spoustu práce a z dívky se stále rychleji stávala “maminčina holčička”.
Nikdo neví, jak se lidé mohou změnit a kam se život obrátí. Zdá se, že je to jako přímá cesta, ale pro některé je to cesta kruhová, na které krouží a krouží, dokud se opět nesrazí.
