Můj bratr mě požádal, abych nechala babičku měsíc u sebe, protože on a jeho rodina jedou na dovolenou. Jack mi dlouho děkoval, že jsem se do toho vložila.
Babička ještě nebyla tak stará, aby začala senilnět. Ta žena měla celý život hroznou povahu a věk s tím nemá nic společného. Žila s Jackem už skoro deset let a on má koneckonců vlastní rodinu. Jeho ženu taky chápeš, nechceš, aby se ti pořád někdo pletl do osobního života. A Jack s Annou a jejich třemi dětmi nikdy nebyli na dovolené. Nechte je odpočívat.
Jediný problém je, že mám doma jen jednu postel, takže jsem ji přestěhovala do babiččina pokoje a rozhodla se spát na nafukovací matraci. A je to pěkná postel, právě jsem si ji koupila.
V den, kdy babička přijela, bylo všechno v pořádku, ale když šla spát:
– Olivie, co je to za postel, za pět minut mě z ní bolí záda!
– Babi, to je moc dobrá matrace bez pružin.
-Já nevím, to znamená, že je tam něco jiného!
Neměla jsem peníze na novou matraci a tahle je vlastně dobrá. Pak jsem babičce položila nadýchané peří, to by jí určitě mělo změkčit spánek.
– Už je všechno v pořádku, babi?
– Ano, ale pořád je to trochu znepokojivé.
Ráno jsem se chystala do práce, myslela jsem, že babička už bude spát. Piju kafe a ona přijde do kuchyně:
– Olivie, co děláš tak brzy vzhůru?
– Dobré ráno, jdu do práce.
– Dnes je sobota.
– Mám takový pracovní rozvrh.
– A kdo mi dá injekci na cukrovku? Potřebuju dvě denně.
Samozřejmě ji nemůžu píchat v 11 a v 18 hodin, protože mám rozvrh od 9 do 19. Zavolala jsem svému nadřízenému a požádala ho o volno. Ale zítra taky potřebuje dát injekce, a jak to má být? Rozhodla jsem se zavolat Anně a zeptat se jí, proč mě neupozornila, že babička potřebuje očkování. Odpověď zněla:
– V žádném případě, Olivie! Jak myslíš, že to budeme řešit? Vždyť jsme ve stejnou dobu v práci. Injekce si umí píchat sama, neboj, všechno si vymyslí.
Tato situace mi začala být velmi nepříjemná, a tak jsem se rozhodla zeptat babičky, proč mě podvedla. Na což mi nic neodpověděla. Druhý den ráno jsem odešla do práce, ale večer mě čekala nepříjemná situace. Přišel jsem domů a babička ležela na podlaze. Ukázalo se, že snědla nějaké sladkosti, které pro ni byly kontraindikované.
– Babičko, proč jsi jedla, když víš, že to nesmíš?
– Je to tvoje chyba, že jsi mě nehlídala.
– Kvůli tobě nemůžu dát výpověď!
Pak jsem celou noc vařila jídlo, které babička mohla jíst, a všechno. Schovala jsem všechno, co nemohla jíst. O zákonném víkendu jsem se rozhodla, že si přispím, a když jsem se probudila, viděla jsem oknem, že babička mluví se sousedkou.
– Dobré ráno!
– Ahoj, proč máš hlad, babi?
– Jak to myslíš? – Velmi jsem se rozhořčila.
Babička mě přerušila:
– A takhle! Vařila jsem samé nechutné věci, které se nedají jíst!
– Víš, že nic jiného se jíst nedá.
– Jen se mě chceš zbavit, sním spoustu čokolády a umřu.
Šla jsem domů, abych na babičku nekřičela, a za hodinu si pro mě přišla sousedka. Ukázalo se, že babička onemocněla (nebo předváděla další koncert). Ležela na zemi, myslela jsem, že to není pravda. Viděla jsem, že v ruce drží tabulku čokolády. Ukázalo se, že šla do obchodu a čokoládu snědla, aby mě naštvala. Díky bohu, sousedé už zavolali záchranku. V nemocnici doktor řekl, že babička je v pořádku, ale bude muset nějakou dobu ležet na pozorování a jíst striktně podle jídelníčku.
Po této situaci jsem zavolala Jackovi a všechno mu řekla. Řekl, že to chápe, protože moje babička to dělala taky.
Každý den jsem ji v nemocnici navštěvovala, kupovala a vařila jí jídla, která lékař povolil. Když jsem za ní přišla, začala si stěžovat, že se k ní sestry chovají hrubě, že se k ní doktor chová špatně a že jídlo je tu otrávené. Já samozřejmě vím, že to není pravda, to si zase vymýšlí ona. Už jsem se bála, že mi po propuštění zase začne vytrubovat do hlavy, ale pak jsem byla ráda, že to slyším od Anny. Vrátili se už od moře a dětem se po babičce moc stýskalo, takže z nemocnice pojede zase za Jackem.
Babička mě prosila, abych ji k Jackovi nevozila, protože jeho byt je v desátém patře a můj ve druhém. Kousek od mého domu je také velký park, kam se dá hezky chodit. Ale stejně můj starší bratr pochopil, že bude lepší, když se o babičku postará sám, protože já bych to rozhodně nezvládla.
