Naší babičce je osmdesát let. Před týdnem vyhodila mého staršího bratra a jeho ženu ze dveří. Pak už se skoro s nikým nebaví. Když jí řeknu, že se u ní zastavíme, okamžitě mi zavěsí. Dokonce ani nikomu neotevře dveře.
Z jakého důvodu se bratr přestěhoval do nájemního bydlení, nechtěl říct. Moc mě nepřekvapilo, že ho babička vyhodila, protože byl nezodpovědný a konzumně založený.
Jakmile babička začala bydlet sama a v jejím bytě se uvolnilo místo, sešli se příbuzní na rodinné radě. Babička sama se jí nezúčastnila. Padla jediná, ale velmi závažná otázka: jak bude žít sama v tak pokročilém věku?
Tátova sestra rozhodla, že se o babičku může postarat její třicetiletá nezaměstnaná dcera. I když všichni věděli, že dívka je známá svou bezstarostností a lhostejností.
Tatínkova druhá sestra našla pro babičku malou garsonku daleko od centra a vydávala to za šetření peněz:
– Mladí se nastěhovali. Jak by si mohla dovolit platit nájem za prostorný byt?
Strýc se nabídl, že se babičky ujme, a do bytu nastěhuje svého nedávno ženatého syna. Dává to smysl: není snadné žít v pětaosmdesáti sám. Ať si mladí žijí sami. Všechny tyto kupecké nabídky byly předkládány pod rouškou upřímného zájmu o babičku.
– Mám o matku strach. A takhle bude v dobrých a starostlivých rukou! – řekl.
Babička už žila s jedním z jeho synů a strýc chtěl druhého usadit bez své paní. Táta se nabídl, že nechá babičku rozhodnout, jak bude žít, ale všichni se rozhořčili.
Nejvíce neodbytná a drzá byla ta první, takže všichni museli souhlasit s její dcerou. Dívka se začala balit a babička byla telefonicky informována o rozhodnutí rodinné rady. Stará paní, která pochopila, o čem je řeč, upustila telefon.
Její sestra přijela babičku navštívit a cestou dokonce přemýšlela, jakou opravu udělá. Ale nedopadlo to podle jejích představ. Babička odmítla otevřít dveře. Položila však vnučce do dveří dárek v podobě sklenice rajčat.
– Jak může takhle žít sama? – Rozhořčená, frustrovaná dívka. – Řekla, že celých pětaosmdesát let nikdy nežila a teď najednou chce! Kdo ví, co za ta léta? A jestli se to zhorší? Co když se to zvrtne? Sama je nebezpečná!
Babička na nic nemyslí! Nemá svědomí! Žila s rodiči, s dědečkem, s manželem, s dětmi, s vnoučaty, s rodinou vnuka. A teď chce žít v klidu sama! A v třípokojovém bytě. To je nehoráznost! Je načase uvolnit místo mladší generaci!
Jediný tatínek měl k problému rozumný přístup. Nelíbila se mu představa, že se k němu nastěhuje. Přišel s radikálním řešením. Babička už nemohla zůstat sama. S tím se nedá polemizovat. Sestry měly pravdu: stát se může cokoli. Děti nemají ani klíče od bytu. Babička vyměnila všechny zámky, když vnuka vyhodila. V tomhle věku je každý den nepředvídatelný.
Táta s máminým souhlasem nainstaloval do jejího bytu kameru. Teď bylo na chodbě vidět, že babička chodí kolem. Každý starostlivý příbuzný se mohl přesvědčit, že je v pořádku. Sama babička, když procházela kolem kamery, se tvářila všelijak.
Byla připravená platit služby sama, zvlášť když se jí na samotný elektroměr moc namotat nepodařilo. Odmítala i pomoc, pokud ji neobtěžovali. Teď jsou všichni spokojení. Technický pokrok tak pomohl babičce zbavit se nežádoucích sousedů s vnoučaty a pečující děti připravil o hlavní krytí.
Všechno dobře dopadlo. Až na to, že babička stále nikoho nepouští dovnitř, ani na čaj. Včera jsem ji šla navštívit a musela jsem na schodišti sebrat sklenici s marmeládou. Babička se zřejmě stále bojí, že ztratí svobodu a nezávislost. Ale přála bych si, aby se uklidnila a mohla přijímat návštěvy.
