Brian byl pro svou matku docela zklamáním. Nechtěla pro svého syna nic víc než ženu a děti, a on se rozhodl být osamělým a hrdým programátorem, vydělávat spoustu peněz, žít sám pro sebe a cestovat. Vždycky měl peníze, matce hodně pomáhal, často dělal charitu, přispíval postiženým a útulkům se zvířaty bez domova, ale k dětem se vždycky choval s jistou nelibostí, ne-li nenávistí.
Nesnášel dětský pláč, jejich vzlyky a řev a sám si nedokázal představit, že jednou bude otcem. Proto dával přednost krátkodobým vztahům, žádné vážnosti a už vůbec ne dětem. Propagoval myšlenku “Childfree” a dokazoval svým přátelům a rodině, že žít bez tíhy na bedrech je mnohem lepší a že není třeba se obávat stáří a “sklenice vody”, pokud máte dost peněz.
Jednoho dne se vrátil domů z malé neplánované cesty a doufal, že v lednici nestihlo nic vykvést, ale stejně tam byly zkažené potraviny. Několik nahnědlých banánů, příliš měkké hrušky a prošlé polotovary, mezi nimi rybí prsty, tvarohové koláčky a hamburgery. Brian to všechno zabalil do krabice a plánoval to co nejdříve vyhodit. Už venku na schodišti vrazil do dvou sester, které seděly na schodech. Dveře do vedlejšího bytu byly pootevřené a vycházel odtud pláč. Brian nebyl úplně bezcitný a zastavil se, aby se podíval, jestli je všechno v pořádku.
– To jenom maminka pláče, protože dědeček se nechce hnout,” prohlásila šestiletá holčička velmi vážně.
– On nechce, on nemůže, je ochrnutý,” opravila ho mladší dívka. – A o čem to mluvíš? Že ho nepotřebuješ?
Brian jim ukázal jídlo, které se chystal odnést, a děvčata ho začala prosit, aby jim dal ztvrdlé ovoce. Ovoce se dalo ještě docela dobře jíst a polotovary se vůbec nekazí. Brian se však nenechal odradit, bál se, že děti otráví, a vynesl odpadky ven. Když se vrátil do bytu, bezděky vyhlédl z okna a bezděčně se stal svědkem toho, jak sestry táhnou krabici zpátky a už žvýkají hrušky.
V krku se mu zvedl knedlík. Zatímco se dívky vydaly nahoru, sebral sáček s nudlemi a ovesnou kaší, vložil do něj čerstvý chléb, který si přinesl s sebou, a sladkosti, a když byli před bytem, strčil je starší sestře. Možná považoval děti za zbytečnou přítěž, ale v žádném případě se nemohl dostat přes potřebné.
Potom nejednou navštívil sousedy a promluvil si s jejich matkou, někdy místo dcery nakrmil ochrnutého dědečka a zkontroloval, jestli mají děvčata domácí úkoly. Pořád ještě nechtěl mít vlastní děti, ale v cizích dětech našel jakési východisko. Určitě ho změnily, něco v něm změnily…
