Ben vešel po práci do bytu a poslouchal hlasy z kuchyně. Jeho žena se smála spolu s nějakým mužem. To bylo znepokojivé. Ben ve spěchu zamířil k hlasu a s překvapením spatřil u stolu svého dlouholetého přítele Franka.
– Dobrý den, co vás sem přivádí?
Frank, který se předtím smál, byl skleslý.
– Zase jsem se pohádal se Sárou. Nedá mi to – našel poslední skrýš ve skříni, teď si drásá nervy, že před ní musím něco skrývat. A jak neskrývat, když se plíží kolem a utrácí moje peníze? Ráda mi sedí na krku, ale do práce nechodí.
– Říkal jsem ti, že jsem ji měl opustit už dávno,” řekl Ben.
Frank souhlasně přikývl.
– Tak jsem se rozhodl, že ji opustím. Ať žije měsíc nebo dva sama, hned pochopí, komu má být vděčná. A já zatím zůstanu s tebou, ano?
Ta vyhlídka Bena vyděsila. Měl mladou ženu a Frank byl typ, který se kouše do lokte. Pokud ho nesvede, bude o Benovi říkat ošklivé věci, aby ho žena opustila.
– Nebuď tak horký, třeba se usmíříte. Čtyři roky spolu. To je hodně. Musíte se milovat…
– My se nedáme dohromady. On mi ničí život!
Nebylo co dělat. Ben přece nemohl svého přítele bezdůvodně vyhodit, nebo ano? Byl opravdu v průšvihu.
– Ano, samozřejmě,” podvolil se, “žij, jak dlouho potřebuješ. Jsi tu vítán jenom proto, abys…
Manželka ho podporovala, Frankovi ho bylo líto a Ben se tak trochu zlobil, že jeho přítel nešel k někomu jinému. Mohl jít alespoň k rodičům. Teď se dnem i nocí bál, že Frank udělá nějakou lumpárnu. Taková byla jeho povaha.
