Moji rodiče milují historky typu “ať se píchneš do jakéhokoli prstu, bolí to stejně”, ale i cizí lidé si všimli, že v naší rodině byl více milován Mark. Byl první dítě, chytřejší, hezčí a mně se ve škole moc nedařilo, takže jsem měla i nadváhu. Máma s tátou mě údajně podporovali, ale vždycky se mě snažili držet mimo pozornost tím, že do centra pozornosti stavěli Marka.
Nikdy mě neponižovali kvůli mému vzhledu nebo známkám, nikdy nehaněli bratrův úspěch, ale nikdy se mě nezastávali, když to dělali ostatní. Jen prarodiče z matčiny strany se mě vždycky zastávali. Babička říkala, že můj dědeček byl takový, když jsem byla malá, byl zneužíván mnoha lidmi, ale jeho rodina se o něj alespoň skvěle starala, zatímco mým příbuzným to bylo jedno.
Díky prarodičům jsem ve svých dvaceti letech dostala jejich byt. Nebyl moc nový ani dobře zařízený, ale bylo to něco. A rodiče se mě jen rádi zbavili tím, že mě poslali na vlastní pěst. Strašně mě bolelo, že Mark byl sice starší, ale mohl zůstat s rodiči a nárokovat si jejich byt, zatímco mě poslali bydlet samotnou. Tehdy jsem si neuvědomovala, že takhle mě rodiče také živí.
Nepomohli mi, ale napadlo mě, že si byt po prarodičích zrekonstruuju sám, všechno dám do pořádku, koupím si dobrý nábytek a spotřebiče, a než jsem si našel přítelkyni, měl jsem skvělý byt do budoucna. Ale Mark pořád bydlel u rodičů, škemral o byt a nic pro něj. Ani v domě rodičů se mu moc nechtělo, čekal, až ho bude vlastnit.
Mohl jsem dál rodičům zazlívat, že jsem o všechno ochuzen, kdyby táta jednoho dne nepřišel za mnou a mou přítelkyní na návštěvu a nezačal mě chválit. Bylo to poprvé, co se to stalo. Řekl, že jsem odvedl skvělou práci a udělal byt “nádherný”, že on i máma jsou na mě pyšní a prarodiče tam nahoře také. Protože jsem tak samostatná, dosáhla jsem všeho sama, a dokonce jsem navázala vážný vztah dřív než Mark.
Škoda, že mi to neřekli dřív, ale na druhou stranu… Co když ze mě vyroste stejný člověk jako z mého bratra, když mě pořád chránili a slyšeli lichotivá slova?
