Myslíte si, že když muž opustí rodinu – zradil? Nebuďme tak kategoričtí, protože všechno v životě je vrtkavé. Jak ukazuje praxe, i to nejstabilnější manželství může dát trhlinu. Zachránit ho, nebo začít znovu těžkou cestu – to je na vašem rozhodnutí.
Mám jednu kamarádku, která vždycky na všechny žárlila. Manžel je pohledný, bez zlozvyků a opravdový rodinný typ. Její dceři Valentině bylo devatenáct a byli manželé přes dvacet let. Celé ty roky spolu žili v přátelských vztazích a šetřili peníze na koupi bytu pro dceru. V zahraničí si příliš nedopřávali. Odpočívali na území své dači ve společnosti blízkých přátel.
A najednou, když přišel čas žít sám za sebe, život nabral nečekaný směr.
Manžel začne tajně komunikovat na internetu s o dvacet let mladší dívkou. Ta se neunaví a obdivuje ho pro jeho krásu, veselost a hlavně neotřelost. A také ho umí včas pochválit, oslavit jeho kariérní úspěchy a projevit zájem o jeho plány do budoucna. Takové “živé”, aby ho rozveselila. Jak byste mohli odolat?
Muž odolal. Dokonce i komunikaci náhle přerušil. Koneckonců věděl, že to není dobré pro jeho ženu, se kterou žil tolik let. Láska je dávno pryč, ale zůstal pocit povinnosti.
Nechal jsem se chytit jako kluk. Zavíral se na dlouhou dobu do koupelny, splachoval vodu a dával se do opileckého rozhovoru se zajímavou společnicí, kterou nikdy neviděl.
Z její pozornosti by se opil. Po chvíli vystřízlivěl a na pár nebo tři týdny zmizel. A pak se to opakovalo: neuvěřitelná síla přitažlivosti a jedno slovo ahoj. A cizinec, jako by si opakovaných pauz nevšiml, radostně pokračoval v korespondenci.
Viděli se na fotografiích, ale s domluvením schůzky nespěchali. Žena měla také rodinu a nezletilého syna. Třeba to zítra všechno přejde. Tak oba doufali…
V té době osud připravoval svůj nový zákeřný plán. Měli se sejít v městském parku v době oběda. Podívali se na sebe a okamžitě se poznali. Dva úsměvy a dva páry rukou natažených k sobě. Povídali jsme si až do dvou hodin do rána na internetu a dlouho žasli nad tou náhodou. Zároveň jsme byli překvapeni myšlenkami: “Jak může člověk cítit samotu v reálném světě a náhlé spojení s člověkem, kterého vůbec nezná”.
Nemohli jsme si pomoci. Po pěti měsících manžel, skrývaje oči, řekl manželce o svém odchodu.
A nastěhoval se do bytu, který byl koupen pro jeho dceru. Do bytu, na jehož koupi byly vynaloženy společné úspory a mladá léta.
Jeho právo? Vždyť nemovitost je napsána na něj. Dcera ještě chodí do školy a pak najednou potká bohatého muže. Pak už ten byt nebude potřebovat.
To je jeden ze způsobů, jak se na situaci dívat. Celý život zabezpečoval rodinu a nikdy neřekl špatné slovo. Jeho žena byla celý život šťastná žena a jeho dcera studuje na prestižní univerzitě. Dá se mu něco vyčítat?
Nemá tedy člověk ve stáří právo poslouchat své srdce? Vždyť život je tak krátký a člověk se nemůže unavit jednotvárností, jen kvůli zkušenostem poslouchat odsudky lidí.
Je jasné, že opuštěná žena se na svého muže velmi zlobí. Její bývalý manžel se se svou mladou ženou nastěhoval do bytu, který koupili pro svou dceru ze společných peněz. Dvacet let manželství je v háji a kdo ji v tomto věku potřebuje? A budoucnost, která se zdála tak jasná a bezpečná, zkřížila zrada milované osoby. Řekla:
– Dcera dospěla a stáří je na obzoru. Přátelé radí najít si svobodného muže, aby se měla o koho starat. Ale proč? Já to ani nechci zkoušet.
