Mám paní, která se mnou pracuje v kanceláři. Vypadá na padesát, ale ve skutečnosti je jí dvaašedesát. Má před důchodem, ale stále pracuje a je kreativní, a do důchodu se zatím nechystá. Vedení si jí velmi váží, protože je ve firmě už dlouho, všechno dobře zná a nikdy neudělá žádnou chybu. Je mnohem více ceněna než naši mladší zaměstnanci a její plat je vyšší. Jak sama říká, nemá moc peněz na utrácení – žije převážně z manželova důchodu a vlastní peníze si šetří a utrácí je za vnuka.
Maxovi je jednadvacet, ale žije z peněz své babičky a rodičů. Je to dospělý kluk, který končí univerzitu a do práce se nechystá. Ale babičce se to tak líbí. Snadněji ho tak může kontrolovat.
Její vnuk měl dívku, která se jí vzhledově nelíbila, a ona dokázala Maxe přimět, aby se na ni vykašlal. Byla tam ještě jedna holka, která si “moc dovolovala” – to je vzdorovitá reakce, jak jsem pochopila. Maxovi se moc líbila a chtěli spolu bydlet v bytě, který babička pronajímala pro svého vnuka. A ona mu dala ultimátum.
– Protože jsi tak dospělá, nemůžu ti říct, abys dala někomu kopačky. Ale protože jsi schopen dělat vlastní dospělácká rozhodnutí a budovat vztahy s dívkami, je na čase, aby ses o nájem postaral sám…
Řekla mu to a vnuk se s dívkou okamžitě rozešel – příliš se mu nechtělo přijít o pohodlné bydlení. A babička s ním dál kroutí, jak se jí zlíbí, a vyhrožuje, že se odstěhuje.
Takhle se má jednat s vlastním vnukem nebo dítětem? A pak se chlubit svým “těžkým dělostřelectvem” na každém firemním večírku a radit mladým dívkám, aby dělaly totéž svému dítěti. Dítě takhle nikdy nevyroste a bude vám viset na krku. A proč mu tímto způsobem vnucovat špatný a vypočítavý vztah k dívkám?
