Děti a příbuzní jsou zvyklí, že Peter je sám, má pasivní příjem z investic, a proto je vždy po ruce. Může hlídat děti, chodit uklízet a dávat peníze, přestože synové a dcery jsou dospělí a stále musí otci pomáhat. Tím se žádosti změnily v požadavky a Petr sám chtěl pomáhat všem. V jednu chvíli se změnil ve veverku v kolečku, která jako by byla na dovolené, ale s vlastním rozvrhem – vyzvednout syna ve škole, odvézt nejmladší dceru k logopedovi, druhou vnučku po škole na gymnastiku a házet dětem peníze rovným dílem, aby se nikdo neurazil a nevolal později se stížnostmi.
Petr se dostal domů vyčerpaný, ale šťastný díky té společnosti. Mohl takhle pokračovat ještě dlouho, nebýt poslední lékařské prohlídky a přísného příkazu lékaře, aby myslel především na sebe a své zdraví, aby si dal pauzu a nezapomněl si vzít prášky na srdce a vysoký tlak. Tehdy se Peter rozhodl, že si vezme podmíněnou dovolenou od rodiny. Svým dětem oznámil, že bude mít hodně práce, ale nikdo ho neposlouchal. Hned první všední den nastal kolaps – všichni si mysleli, že táta pojede pro vnoučata a vyzvedne je. Dcera si myslela, že v době oběda bude mít ještě čas podívat se na kohoutek v kuchyni a vyčistit dřez.
– Ty ses na stará kolena zbláznil, – kvílel mi syn do telefonu, – všechny nás zklameš! Jaký odpočinek? Už jsi v důchodu a máš tolik peněz. Tvůj život je už takhle písnička…
Všichni jsou nešťastní, všichni jsou uražení. Petr je předem varoval, a to je třeba pro zdraví, ne jen proto, že chtěl od všech utéct. Ale každý slyšel, co chtěl slyšet, a začal si o otci myslet své.
