Dennis chodil s Julií osm měsíců. Bylo to krásné období od začátku do konce – měli spolu mnoho schůzek a dokonce i cestu do zahraničí a jeho rodina Dennisovi neustále naznačovala, že je čas udělat vážnější kroky. Přemýšlel, že by ji sám požádal o ruku, ale nejdřív chtěl s Julií nějakou dobu žít. Ta s jeho návrhem výslovně souhlasila. Oba předtím bydleli v pronajatých bytech a společné bydlení bylo mnohem levnější a pohodlnější.
První den po nastěhování se Julie rozhodla uspořádat pro ně romantickou večeři. Dennis se právě vrátil z práce a byl velmi nadšený. Julie pro něj ještě nikdy předtím nevařila. Myslel si, že jeho přítelkyně je kuchařka se třemi michelinskými hvězdami (ostatně jeho matka vždycky skvěle vařila), a spěchal domů. Přijel dřív, než očekával a než očekávala Julia. Prostřela stůl v obývacím pokoji a on se sehnul rovnou do kuchyně a užasle zíral na pánev se smaženou krupicí a klobásami.
“Tohle bude romantická večeře?” zeptal se. – pomyslel si zděšeně.
Julie byla bezpochyby žena v domácnosti, všichni její přátelé tvrdili, že ta dívka nemůže být jiná, ale Denise začaly přepadat pochybnosti. Co když vůbec neuměla vařit? Musel by pro ně vařit sám? Potřeboval vůbec takovou dívku?
– Promiň, přišla jsem z práce strašně hladová a chtěla jsem se před večeří najíst, – omlouvala se Julie a červenala se, – bála jsem se, že se na mě budeš divně dívat, když se vrhnu na kuře jako blázen.
Zatímco Dennis přemýšlel, o jakém kuřeti to mluví, dívka ho vzala za ruku a vedla ho do obývacího pokoje, kde byl prostřený bohatý stůl jako na Silvestra: saláty, uzeniny, kuře a smetanová bramborová kaše. Nechyběla ani láhev červeného vína a svíčky.
– Tvoje kuchyně je božská! – Říkal Dennis celý večer. – Miluju tě!
A vynadal si, že si připouští myšlenku, že by Julii mohl milovat méně, kdyby najednou nevěděla, co obnáší “romantická večeře”.
