Victoria žije s rodiči celý svůj vědomý život a je z toho dost unavená. Matka vstávala příliš brzy, otec se vracel domů příliš pozdě, a čím byla starší, tím častěji se s rodiči hádala kvůli maličkostem, a jedna z hádek ji dohnala k myšlence, že je čas se odstěhovat.
Hned po maturitě to dcera s rodiči probrala a ti dceřin nápad odstěhovat se ochotně podpořili. Měli malou naději na pronajatý byt, ale Victoria
řekla, že bude lepší koupit si vlastní byt, i když bude špatně zrekonstruovaný. Rodiče připravili všechny své úspory, Viktorie své, navíc si vzala něco od strýce – tátova bratra – a půjčku.
Victoria si zpočátku prohlížela levnější byty a nechtěně narazila na poklad. Tolik peněz se dalo ušetřit díky tomu, že dům je poměrně starý a byt není po rekonstrukci. Vyšel tak levně, že třetinu půjčky bylo možné splatit hned. Rodiče byli zaneprázdněni prací a Viktorie tyto problémy ráda řešila sama, takže si byt prohlédla sama. Rozhodla se, že si byt vezme, podepsala smlouvu a otec jí pomáhal platit nájem.
Byla polovina léta a Victoria se do bytu nastěhovala začátkem podzimu. Zpočátku bylo všechno v pořádku, dcera každý den do telefonu říkala, že se jí všechno líbí, a moc se jí nechtělo pouštět rodiče na návštěvu. Teprve blíže k zimě se dostali do jejího bytu a, mírně řečeno, zůstali v šoku.
– Viktorie, ale ve zdi jsou díry! Jak se tady dá přezimovat? A co to je, houba? To nejsou tapety, to je samá plíseň. Zlato, vždyť to dýcháš…
Rodiče okamžitě odvedli dceru domů a nedovolili jí tam strávit další den. Teď všichni sedí pohromadě a přemýšlejí, co s bytem udělat a jak ho prodat, protože oprava toho všeho bude stát spoustu peněz.
