Samantha byla sama doma, když se jí začalo dělat špatně od žaludku. Žaludek ji bolel už předtím, ale nebylo to kritické, dalo se to vydržet, a teď jí bylo špatně a nevolno a čelo měla pokryté potem. Vyděšeně zavolala manželovi, který byl v práci. Měl hodně práce, blížila se důležitá schůzka s jeho šéfem, a tak Samantě řekl, ať se jen napije čaje a jde si lehnout. Totéž jí poradila sestra, která si nemyslela, že je to vážné, a Samantě bylo čím dál hůř. Přišla myšlenka zavolat záchranku, ale já jsem se příliš bála jít sama. Pak se našel jeden člověk, který bezvýhradně souhlasil, že ji podpoří – její matka.
Kate dala výpověď v práci a spěchala přes celé město do nemocnice, kam její dceru odvezli. Měla velký strach, celou cestu zeťákovi nadávala, že to s ním není tak vážné, a měla k tomu dobrý důvod – Samantha měla zanícené slepé střevo a muselo jí být urychleně odstraněno.
Matka neopustila operační sál a pak ani dceřino nemocniční lůžko. Byla první a jediná, koho Samantha viděla. Její duše se okamžitě uklidnila, nic ji nebolelo a matka jí pevně stiskla ruku.
– Mami, děkuji, že jsi přišla,” děkovala Samantha se slzami v očích.
– Jsi moje dcera, dala jsem ti život a mám o ni velký strach, – odpověděla matka a pohladila dívku po vlasech. – Tvůj manžel je samostatné téma, ale na mě se můžeš vždycky spolehnout. Přijedu odkudkoli na světě a budu tě držet za ruku, miláčku.
