Barbara z našeho prvního rande byla trochu podezíravá. Ostatní kluci říkali, že je prostě jako z jiného světa, velmi zajímavá, věčně nadšená – ne nadarmo byla herečka. Hodně se mě vyptávala na život, na cíle, na práci, na moje oblíbená místa a na to, jak bych chtěl pojmenovat své děti. Ani v nejmenším mě nezastrašilo, že běžela napřed, a při pohledu do jejích průzračně modrých očí jsem dokázala říct cokoli.
Lichotilo mi, že mi taková dívka věnuje pozornost. Nebyl jsem sice hezký, ale pracoval jsem v dobré firmě pod vedením svého otce. To mi dávalo určitou stabilitu a plat byl velmi dobrý. To jsem se snažil vzít Barbaru s sebou, abych ji neztratil. Po dvou měsících vztahu projevila přání žít spolu a řekla, že se chce vdát. Moji rodiče byli štěstím bez sebe, protože jim svou vymyšlenou laskavostí vymyla mozek. A tak jsme dostali dvoupokojový byt.
Okamžitě jsem se rozhodl, že je čas požádat Barbaru o ruku. Koupil jsem jí prsten, vzal ji do restaurace a ona radostí vypískla. Ještě než jsme začali mluvit o svatbě.
přišel za mnou s nabídkou, abychom uzavřeli “nějakou smlouvu”. Údajně měla dohody s nějakou společností, pro kterou chtěla fotit, a potřebovala záruku. Mluvila zmateně a nesrozumitelně, ale já byl ochotný udělat cokoli. Ještě že jsem měl tolik rozumu, že jsem se o smlouvě zmínil tátovi, a ten mě požádal, abych mu poslal kopii, aby ji mohl ukázat právníkovi.
Ve smlouvě, kterou jsem přehlédl, protože jsem ji nečetl pozorně, byla spousta chytáků a přímých slov, z nichž vyplývalo, že po rozvodu připadne veškerý můj majetek Barbaře, včetně bytu, a dokonce i mého auta. Naštěstí jsem nestihl nic podepsat, ani jsem ji nestihl prosit – otec takovou snachu zahnal do úzkých a sám zrušil naše zasnoubení.
Těžko uvěřit, že jsem málem narazil na takovou štěstěnu. Doufal jsem, že Barbara
mě milovala pro to, jaký jsem, navzdory mému nenápadnému vzhledu, a ona mě chtěla podvést a okrást. Je reálné najít si krásnou dívku, která si mě nevezme kvůli penězům?
