Nesmírně mě rozčilují ženy, které si o sobě myslí příliš mnoho jen proto, že se narodily s hezkou tváří, a dovedně využívají své atraktivity. Moje žena je přesně taková. Už dávno není mladá a nejde o to, že by byla hezká, ale neustále vzpomíná na staré časy, kdy ji uháněli nápadníci a já na ni musel žárlit a od všech ji odhánět.
Když jsem byl mladý, chtěl jsem holku, na kterou bude příjemný pohled, a co bude v životě dělat, mi bylo celkem jedno. Koneckonců moje babička pracovala a moje matka celý život v práci a v našem pokrokovém světě může a měl by pracovat každý. Ale to se Samanthy netýkalo. Je krásná, protože si tenhle život vybojovala, a mě toleruje jen proto, že jsem pracovitá a platím včas nájem.
Nemáme žádné manželství, ale jakousi nespravedlivou výměnu. Platím jí peníze a stejně není nic vidět. Už mě nebaví vidět ji mezi čtyřmi stěnami, bez koníčků, bez práce, bez peněz. Za dvanáct let našeho manželství mi nikdy nedala žádný dárek. Na to se musí utrácet peníze a ona žádné nemá.
– Všechny tvoje přítelkyně pracují. Je jim jedno, proč ony pracují a ty zůstáváš pořád doma? – Nějak mě to po práci zase vzrušilo.
Měla jsem za sebou dlouhý den, měla jsem hodně práce, byla jsem unavená a doma na mě čekala hlučná, vzrušená Samantha. Chtěla, abych ji vzal ven, zatímco já jsem chtěl jít prostě spát.
– Proč by je to mělo zajímat? Žárlí na to, že mám tuhle příležitost. Takže nepolevuj, pracuj víc, lásko moje. Jestli se mnou nechceš jít, dej mi peníze na večeři.
Tenhle přístup mi byl upřímně protivný a Samantina nevšímavost k mé únavě mě urážela.
– Vezmi si je do kabelky,” odpověděla jsem. – Nebo použijte kupon “Večeře zdarma pro krásu”. Aha… zdá se, že nic takového neexistuje.
– Nebuď sarkastická,” řekla Samantha naštvaně. – Jinak tě opustím! Víš, kolik lidí chce mou ruku a srdce?
– Ano, prosím, na všechny čtyři strany.
Urazila jsem ji, nebo mi jen chtěla dát lekci, ale na noc domů nepřišla. Ráno mi volala její máma. Byla stejná jako její dcera, nos nahoru, standardy taky.
– Vyhodila jsi Samanthu z domu? Co ti udělala? Snášela tě jako blázna!
– Kdo jiný tady koho snáší,” řekla jsem přísně. – Jestli se vrátí domů, nebo ne, je její problém. Ale jestli se chce vrátit, měla by mi nejdřív dát informace o své práci. Chci vidět, jak bude naše pacientka platit byt a své vrtochy z vlastní kapsy.
