Muži, jejichž manželky jsou nezaměstnané a zůstávají jen doma, by mě měli pochopit. Vždycky přijdu domů z práce unavený a doufám, že je doma uklizeno a večeře je hotová, a ukáže se, že moje žena je také z něčeho velmi unavená – například z celodenního sledování seriálu – a čekala, až jí odněkud přinesu večeři. Nemá cenu se hádat – půjde mi na nervy, ublíží mi a pak přijde s omluvou a bude se mnou mluvit tak dlouho, dokud jí neodpustím.
Někdy si myslím, že nic nedělá schválně, aby mě naštvala. Vzal jsem si holku s ambicemi a životními plány, a teď ji každý den vidím, jak buď podřimuje na gauči, nebo nakupuje na internetu na můj účet. A ona na oplátku nechce dělat nic v domácnosti.
Nechci žít ve špíně, a tak jsem jí navrhl, aby si najala hospodyni, která by alespoň utírala prach a vysávala, když už to má manželka tak těžké.
– Děláš si ze mě srandu? Copak nemáš peněz nazbyt? – křičela moje žena. – Já na oblečení, abyste vždycky neměli, jíst někde mimo dům nemůžeme, výrobky kupujete jen ty, které jsou levnější a líbí se vám, ale na hospodyni máte dost.
– Co jiného ti zbývá, když to nezvládáš?
– Třeba se mi nechce! To, že já něco dělám doma a ty chodíš do kanceláře, neznamená, že jsem jediná, kdo musí uklízet jako otrok. Je to i tvůj dům.
– Ale ty nic neděláš. Já pracuju devět hodin denně, a ty si nedokážeš vyhradit hodinu a půl na úklid? Ne každý den, aspoň jednou týdně.
– Nemůžu,” zavrčela. – Najmi si, koho chceš, ale jakmile uvidím v našem domě jinou ženu, odstěhuju se k rodičům.
Co jsem udělala, že jsem si zasloužila takovou vyděračku, a jak se s ní poprat, to nevím. Mám tu špínu snášet do konce života, nebo mám po práci chodit po domě s mopem sám? A pak dát své ženě peníze za to, že je tak krásná a dokonale předstírá amébu?
