Alina po Markovi pokukovala už od střední školy. Bylo jí jedno, že má přítelkyni, a když se rozešli, Alina mu okamžitě položila rameno na rameno. Byla bratrovi neustále po boku, a proto jí věnoval pozornost.
Mark někdy říkal, že si není jistý, jestli ji miluje, jen jim spolu bylo dobře a příjemně. Radila jsem mu, aby hned odešel, když nic necítí, aby si nezahrával s ní ani se sebou, ale on se do toho dostal sám – po třech měsících vztahu řekl mně a mým rodičům u svátečního stolu, že si Alinu vezme. V takovém spěchu bylo těžké netušit, že něco není v pořádku.
– Čeká dítě,” řekl můj bratr zamračeně. – Prosila mě, abych si ji vzal, jinak se nebude moci ukázat rodičům. Musel to být osud, že jsem si ji vzal. Má mě moc ráda, chce spolu vychovávat dítě.
Mně taková šťastná (pro Alinu) souhra okolností připadala trochu zvláštní, ale nic jsem neřekl, stejně jako bratra odradil. Je to dospělý muž, má právo rozhodovat o svém životě sám. Pokud mu budeš radit, budeš to ty, kdo bude potrestán.
S matkou jsme probírali, jak to, že se to všechno stalo tak rychle, že už čekají dítě, ale zdálo se, že má z nového přírůstku do rodiny a ze snachy radost. Vtipkovala, že už má jednoho syna, a teď už se jen musím vdát. Zrovna jsme spolu seděli nad šálkem čaje, když Mark zavolal. Byl rozzuřený.
– Šla se pochlubit kamarádkám, oslavit zasnoubení, rozdat svatební oznámení a opila se tak, že mi zavolala její kamarádka a požádala mě, abych ji odvezl domů.
– Co myslíš tím “opilá”? – Moje matka byla ohromená. – To přece nesmí!
– To jsem si myslel,” povzdechl si Mark do telefonu, “ptal jsem se její kamarádky, jak jí to dovolili, když mohla přijít o dítě. A všichni se naštvali a začali se mi smát. Alina není těhotná, lhala, abych ji dřív požádal o ruku.
Stěží jsem se ovládal, abych neřekl, že vím, že byla nečestná. A máma byla opravdu naštvaná.
– Jak měla mít to dítě? – Zeptala se jen otráveně.
– Po svatbě by řekla, že o dítě přišla, nebo by se možná rozhodla opravdu otěhotnět, nevím.” Mark byl nervózní, bylo to slyšet v jeho hlase. – Teď už si ji přece nemusím brát, ne?
Zavolal nám, protože se chtěl ujistit, že mu rozumíme. Alina se mu nikdy nelíbila natolik, aby si ji vzal. A na děti ještě nebyl připravený. Jen kvůli své a Alinině rodině byl připraven vzít si ženu, kterou nemiloval.
– Ano, zrušit svatbu. Nezapomeň Alině říct, že znáš celou pravdu, – poradil jsem jí.
– Samozřejmě, lhal v tomhle, bude lhát i v tom druhém, – řekla matka. – A přitom vypadala jako taková milá holka…
