Jsem povoláním kuchař a vždy jsem se snažil svou ženu rozmazlovat. Už když jsme se seznámili, překvapoval jsem ji kulinářskými mistrovskými díly a lahůdkami, které mohla ochutnat jen v drahých restauracích. Vždycky si mé jídlo velmi pochvalovala, stejně jako můj zaměstnavatel a lidé, kteří se stravovali v restauraci, kde jsem pracoval.
Když jsme zjistili, že čekáme dítě, začal jsem vařit ještě chutněji a více, protože jsem očekával, že moje žena bude jíst za dva. Ale teď už doma skoro vůbec nejí. Celý den je zaneprázdněná – chodí k lékaři, na mateřské, chodí ven s přáteli. Celý den běhá, přijde domů a stejně nechce jíst.
Schválně jsem přešla na známější jídla, o kterých si byla jistá, že jí chutnají, kuřecí řízky, vepřové kotlety, bulgur, rýži, občas pečené brambory na plátky. Když to nezabralo, naopak jsem se vrhla do přemíry a vařila jí italská, francouzská a japonská jídla v naději, že ji alespoň něčím potěším, ale vždycky “neměla hlad” a nechtěla ani ochutnat.
Vstával jsem brzy ráno, když jsem měl volno, abych jí udělal domácí pizzu. Sama jsem uhnětla těsto, podle receptu připravila omáčku a dala dostatek polevy. Manželka ráno všechno s chutí snědla, říkala, že je to tak výborné, že “to člověk ochutná”, ale večer se odněkud vrátila sytá.
– Něco mi tajíš, – řekl jsem podezřívavě. – Dřív jsi měla vždycky místo na moje vaření, a teď nemáš kam jít. Jsem teď horší kuchařka? Už ti nechutná? Nebo se ti změnily chutě a moje jídlo ti nevyhovuje?
Manželka se mým domněnkám zasmála, ale zároveň byla zmatená. Ukázalo se, že si ani nevšimla, jak se snažím a vyšiluju, protože moje jídlo ignorovala.
– Myslela jsem, že doma praktikuješ jídla z restaurace,” řekla. – A já jsem kvůli tvé matce věčně plná. Víš, že se mnou chodí po doktorech a že se u ní doma společně díváme na telenovely. Vaří stejně dobře jako ty a já jí nedokážu říct ne. Od té doby, co mě nutí jíst za dva, ne-li za tři, už doma opravdu nic nechci.
Všechno do sebe zapadlo. A já jsem okamžitě vydechla úlevou.
– Mami,” řekla jsem si, “to je ale požehnání. Bála jsem se, že máš milence, který tě bere do restaurací, zatímco já stojím u plotny.
To mou ženu rozesmálo ještě víc. Pevně mě objala, políbila na tvář a řekla mi, že nikdy nenajde muže, který by vařil lépe a chutněji než já.
– No, možná jen tvoje matka…” dodala šibalsky.
