Když jsem přišla domů z práce, vždycky jsem měla výbornou večeři, kterou připravila moje matka. Bydlela se mnou a mou ženou a měla na starosti kuchyň, protože celý život pracovala v jídelně. Od dětství jsem zbožňoval její domácí řízky, sama dělala domácí klobásy a její řízky byly nejchutnější, i když byly chvíle, kdy mi vařila manželka a bylo to také velmi chutné. Stávalo se to zřídka, ale byl jsem si jistý, že je to proto, že Marie byla líná. Když je tu máma, která všechno uvaří a uklidí, jaký má smysl stát u plotny?
Byl jsem rád, když jsem večeřel s matkou sám, protože když se Maria nabídla, že bude jíst se mnou, vždycky zamumlala zpátky, že už jedla nebo že nemá hlad. Taky jsem se na ni tajně zlobila, že nedokáže počkat, až budu jíst s ní. A matka mi naznačovala, že Maria nemůže chtít jíst, když celý den leží doma na gauči a nic nedělá. Vyhodili ji z práce a ona, ta líná, živí jenom mě, co pracuju, a matčin důchod. Matka mi to vtloukala do hlavy celé měsíce, a pak jsem jednoho dne přišla domů a Maria byla pryč.
Vyslechl jsem si matčiny lži o tom, že mě žena opustila, že má bokovku, a spoustu dalších hnusných věcí, ale naštěstí jsem měl dost rozumu, abych tchyni kontaktoval. Už jsem toho slyšel dost…
– To sis ani nevšiml, že Maria nic nejedla? Tolik zhubla, byla kost a kůže, a tvoje matka ji nepustila ke sporáku, dělala domácí práce, ale nekrmila ji. Říkala: “Kdo nepracuje, ten nejí”! Takže ona sedí celé dny doma a může jíst, a Maria nemá právo se jídla dotknout? No, tak to už její noha nebude ve vašem domě. Myslela jsem, že mi zkazí holku, vy zrůdy!
Maminčino chování mě udivilo, stejně jako moje zaslepenost. Věřil jsem všemu, co mi řekla, a nevšiml jsem si, že moje žena v našem domě trpí. A Maria si našla novou práci beze mě a mé matky v náručí, byla zase šťastná a tváře měla růžové. Potkali jsme se, omluvil jsem se jí, ale ona se nechce vrátit do domu mé matky, prý si brzy pronajme vlastní byt. A co já? Nenabízí mi společný pronájem, mluví jen o sobě. Opravdu kvůli matčině žárlivosti a krutosti přijdu o manželku? Nebo jsou to jen dočasné potíže a Maria vychladne a rozmyslí si to? Mám velký strach zeptat se, jestli se k ní můžu nastěhovat, protože co když odmítne? Zvlášť po té rozzlobené tirádě její matky. Matky obecně nejsou žádný cukr, zvlášť když jde o druhé polovičky jejich dětí, a tchyně o mně určitě řekla spoustu věcí…
