Jmenuji se Victoria. Mám snoubence Alexe. Alex říká, že když jsme začali náš vztah, nedokázal si ani představit, že je mi už 43 let. Myslel si, že je mi teprve 35 let.
Alex byl předtím dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v pouhých 18 letech. Byli však velmi rozdílní, a tak se po roce v tichosti rozvedli. Neměli spolu žádné děti. Pak se Alex oženil. Stalo se to, když mu bylo 26 let. Vzal si ženu, které bylo 28 let. Měla už předškolního syna. Žili spolu dlouho – osm let. Alex se aktivně podílel na výchově dítěte. Moc si přál, aby jeho žena měla další společné dítě. Jeho žena to však rezolutně odmítala.
Její první manžel ji opustil, když bylo chlapci pouhých šest měsíců. Přitom manželku vyhodil z bytu a zanechal jí mnoho dluhů. Manželka byla dlouho ve velmi těžké situaci, sotva mohla splácet dluhy. Důvěřovala však svému manželovi, který jí slíbil, že vše bude v pořádku. Poučena trpkou zkušeností nevěřila Alexovým slibům a nechtěla od něj mít druhé dítě. Bála se, že zůstane sama se dvěma dětmi.
Nakonec se rozvedli.
– Tak ty budeš mít moje dítě, ne? – Zeptal se mě Alex.
Hned jsem mu řekla, že ne!
Že nebudu mít dítě. Nemám to v plánu. Nechci v padesáti letech vodit dítě do školy. A až bude moje dítě v pubertě, budu už v důchodu! To je hrozné! Ano, vypadám teď velmi dobře, ale má to logické vysvětlení. Nikdy jsem neměla děti, nikdy jsem nepracovala ve dvou zaměstnáních, žila jsem si podle svého, hodně jsem jezdila na dovolenou a hodně jsem cestovala.
Bydlím v bytě, který mi dali rodiče. Mohu často chodit do kosmetických salonů. A s dítětem v náručí bude všechno úplně jinak. Nevím, jak budu schopná dítě donosit, jak se budu cítit během těhotenství a po porodu, jak se na mém vzhledu projeví bezesné noci.
Když jsem byla mladá, děti jsem opravdu nechtěla. A proč bych měla chtít dítě teď? Když už je mi 43 let!
Obecně děti nechci a basta! Tečka. Ale o Alexe taky nechci přijít! Prostě jsem si myslela, že na světě není muž, který by byl pro mě tak vhodný.
Moc ráda bych byla Alexovou ženou, v tomhle věku je velmi vzácné najít adekvátního muže. Ale lhát a říkat mu, že nemůžu otěhotnět a ještě se umět chránit, je taky špatně. O tom jsem mu upřímně řekla.
A v tu chvíli Alex přišel s řešením. Řekl:
– Nech mě mít dítě bokem!
– Jak to? Já to nechápu!
Ukázalo se, že si chce najít ženu a udělat jí dítě. Takových žen je hodně: takové ženy se nechtějí vdávat, ale chtějí dítě. On tu ženu s dítětem zaopatří, bude ji navštěvovat syn nebo dcera, bude jí dávat dárky, vezme ji na dovolenou. A mezitím bude žít se mnou.
To si prostě nedokážu představit! Jedna věc by byla, kdyby Alex měl dítě, které dříve porodila jiná žena. To bych dokázala pochopit. Ale žít se mnou a zároveň chodit za jinou ženou?! To přece není normální!
Jen nevím, co mám dělat: souhlasit, nebo dát Alexovi košem.
