Jessica byla docela moderní dáma, alespoň se o to snažila. Byla vždy dobře oblečená, a to díky dobré práci, v níž si jí nadřízení velmi vážili. Měla dva dospělé syny, nejstaršímu bylo osmatřicet a nejmladšímu třicet. Jessica měla v souladu s tím dvě snachy.
Ta vždycky říkala, že má úplně jiné snachy, stejně jako její synové. Bylo to nejspíš naprosto logické. Její nejstarší snacha Barbara byla venkovské děvče. Sama Jessica si nepotrpěla na stereotypy o “venkovských” a “městských” dívkách, přičemž Barbara sama byla chodícím stereotypem.
Je jasné, že matka do rodinných záležitostí svých synů nezasahovala, a tak o tom, jak žijí se svými manželi, nevěděla prakticky nic. O životě nejstaršího syna s manželkou věděla jen to, že si ho snacha vzala v těhotenství, protože jejich nejstarší dítě se narodilo pět měsíců po svatbě. Barbara brala manžela jako noční stolek, jako životní nutnost, protože sama mluvila o svatbě jen proto, že její starší sestra v té době právě dostala nabídku k sňatku od svého manžela.
Kromě toho byla Barbara velmi komplikovaná osoba a nebylo snadné s ní komunikovat. Její snacha tchyni volala, jen když měla s manželem nějaký skandál, protože si nejraději ze všeho stěžovala. Snacha neměla žádné přátele, protože se s ní velmi špatně mluvilo.
Nejmladší snacha Helena byla úplně jiná. Po svatbě se spřátelila s Jessikou, ráda si s ní povídala a rychle pochopila, že má velké štěstí, že má rodiče svého manžela. Po nějaké době tchyně sehnala Heleně práci ve své kanceláři. Její spolupracovníci se o snaše vyjadřovali v dobrém a říkali, že je výborná pracovnice a že se s ní velmi dobře povídá. Helena měla jen několik blízkých přátel, se kterými se občas setkávala.
Jednoho pochmurného rána se Barbara objevila v kanceláři své tchyně. Jessica věděla, že v rodině jejího syna se v poslední době nedaří, ale do vztahu manželů se nepletla. Toho dne přišla Barbara do domu své tchyně se svou sestrou:
– No, mami. Už to dál nemůžu dělat. Už toho mám dost! Rozhodla jsem se, že tvého syna opustím a pronajmu si byt, ať si žije sám, prase.
– Dobré odpoledne, Barbaro. Dobře víš, že se do vašeho vztahu raději nepletu. Jen mi řekněte, kde si pronajmete byt a jak se budou děti dostávat do školy?
– Budu si pronajímat byt v centru.
– Barbaro, z čeho budete platit nájem, když jsou ty byty tak drahé?
– O tom s tebou chci mluvit! Jako babička jsi povinna mi pomoci. Dlužíš mi peníze, dokud probíhá rozvod, aby tady mohli chodit do školy.
– Barbaro, tolik peněz nemám. Jestli je nutně potřebuješ, počkej do večera. Vyberu je ze svého účtu a dám ti peníze, které potřebuješ. Nemyslel jsem si, že budeš potřebovat tolik peněz.
– Barbaro, pojďme,” zatahala sestra Barbaru za rukáv, “pochop, že matka je vždycky na straně svého syna.
Když se chystaly odejít, uviděly vyděšenou Helenu, která vykoukla zpoza dveří.
– Na co to zíráš? Podívej, támhle máš to samé! Určitě ti dá stejnou odpověď! Mám to!
Helena se na ty dvě rozzuřené fúrie dokonce ohradila. Dívka se tázavě podívala na tchyni a Jessica řekla:
– Jessica se na ni podívala a řekla: “O nic nejde. Večer jí ty peníze pošlu, když je tak moc potřebuje. Nemůže jít s dětmi na ubytovnu. Jsou to jen peníze. Neber ji za slovo…
