Sarah stála u otevřené lednice a držela se za hlavu. Její manžel zase všechno snědl. Nemohla pochopit, kam se všechno jídlo okamžitě podělo. Právě uvařené – už prázdné.
Mluvit s manželem bylo zbytečné – každý rozhovor skončil skandálem. Další věc, která ji rozčilovala, bylo, že sedí doma a už druhý měsíc se snaží najít si práci. A ona pracuje jen za potraviny, které mizí rychlostí blesku. Sára už byla zvyklá žvýkat chleba a pít “prázdnou” kávu. Po práci neměla energii na vaření a její manžel zřejmě usoudil, že se domů vrátí sytá.
– Zítra jedu na chalupu. Musíme Adamovi pomoct,” křičel na ni manžel z pokoje.
Sáře to bylo úplně jedno – necítila se dobře. Ráno se navíc probudila s horečkou, a tak se žena rozhodla zůstat doma. Vzala si nějaké léky a šla si lehnout.
Probudily ji šustivé zvuky přicházející z kuchyně. Někdo bouchal pokličkami od hrnců a neustále otevíral ledničku. Hluk neustával – host si začal broukat i písničky. Sára vstala a prošla se do kuchyně. Byla to manželova sestra, se kterou Sára nebyla v kontaktu.
Sestra měla pocit, že její bratr je povinen postarat se nejen o svou rodinu, ale i o tu její. Rodinný rozpočet často trpěl tím, že její manžel dodával sestře almužny. Sestra se probírala potravinami a dávala je do kontejnerů.
– Tak ahoj!” řekla Sára.
– Aha, a proč nejsi v práci? – Sestra se vyděsila.
– Nemocná. Zřejmě ne nadarmo. Chápu to tak, že můj manžel ví, že přebíráš dům?
– Sám mi nechal klíče.
– Jo, ukázalo se, že on není ten, kdo má chuť, ale ty máš dlouhé a hrabivé ruce.
– Je to můj bratr, mám plné právo jít tam a sehnat jídlo pro synovce.
– Jenže tvůj bratr nepracuje a nic nekupuje. A nějak se mi nelíbí živit dvě rodiny a ani o tom nevědět.
– No, ty nechápeš, že je nemůžu živit sám. Mrzí tě ta klobása?
– Vrať mi klíče, nebo zavolám policii. Asi jsi zapomněl, že tvůj bratr nemá s tímhle bytem nic společného.
– Zavoláš policii kvůli nějakému levnému salámu? Proboha! Vezmi si klíče, ty lakomče! Řeknu ti, že si pořídil drsnou ženu.
– To je v pořádku, brzy si najde jinou.
Sára se jen rozplakala – celou tu dobu si z ní dělali blázny. Nikdo by nevěřil, že její švagrová krade jídlo a vyklízí ledničku a nechává v ní kůrku chleba. Nejvíce frustrující bylo, že její manžel o tom věděl a kryl sestru svým brutálním “apetitem”.
Sára se nestačila divit, protože co tchyně, to její děti. Příbuzní mohli kdykoli přijít a bez ptaní si vzít, na co si jen vzpomněla. Dlouho přemýšlela, jak dál – zavolala manželovi a řekla, že podává žádost o rozvod.
– Ať přijdu domů a všechno si promluvíme. Neodsekávej rameno,” řekl jí manžel.
– Už se mi nechce mluvit, všechno je mi jasné.
– Přijď si pro mě sám. Pamatuj si, co jsem ti říkala!
Takoví lidé se nemění, je to jen škoda promarněného mládí. V tu chvíli se jí manžel stal cizím, měla tomu udělat tlustou čáru už dřív.
