Sára zůstala předčasně bez manžela. Své dvě dcery vychovávala sama. Přitom od ní nikdo nikdy neslyšel jedinou stížnost. Dcery nejen vyrostly, ale dostalo se jim i slušného vzdělání. Pomáhala jim také jejich matka. Pracovala ve dvou zaměstnáních, aby jim mohla zaplatit vzdělání.
A pak si nejstarší z nich přivedla chlapa a řekla, že je to její budoucí manžel, jenže nemá kde bydlet. Pak porodila a musela dát mladé rodině pokoj a Sára sama odešla bydlet ke své dceři.
Zpočátku si žena myslela, že je to jen dočasné. Mladý pár si vydělá na vlastní bydlení a její život bude stejný jako předtím. Její dcera a zeť se však příliš nesnažili. A proč by také měli, když měla střechu nad hlavou a v ledničce bylo vždycky jídlo. Ostatně Sára také všechny živila.
Žádného vděku se jí však na oplátku nedostalo. Místo toho začaly v rodině hádky a skandály. Nejmladší dcera si myslela, že jí nepřísluší uklízet po zeti záchod. Starší dcera narážela na to, že má v náručí malé dítě a nemá na nic čas. Zeť odpověděl, že vynášení odpadků a mytí nádobí není mužská práce, a tak tráví dny u počítače.
Atmosféra v bytě ztěžkla natolik, že se jí ani nechtělo domů. A když Sarah naznačila dceři, že by se měla s manželem a vnučkou odstěhovat do pronajatého bytu, slyšela v odpověď: “No, my přece vybíráme hypotéku. Kde na to vezmeme peníze?”. A tak jsme zůstali.
Poslední kapkou bylo, když si nejmladší přivedla svého přítele: “Mami, on je z jiného města, bude bydlet s námi”. Sára se divila: “Kde? V kuchyni?” Ale dcera zřejmě očekávala, že uslyší podobnou otázku, a tak jí klidně vysvětlila, že v kuchyni to není moc pohodlné. Ale kdyby se její matka přestěhovala do kuchyně, měly by pokoj pro sebe.
Sára už to nevydržela. V jednu chvíli si uvědomila, že nikdo nebere v úvahu její názory a zájmy. A kdyby museli, sepsali by pak papíry, aby její matku poslali do domova pro seniory.
Dala jí ultimátum: “Dva týdny na to, aby sis sbalila věci a našla si jiné bydlení. Dcery se urazily a slíbily, že matce nedovolí vídat vnoučata. A vůbec by zůstala na stará kolena sama. Ale Sára neustoupila. Jestli je jí to za všechno její snažení souzeno. Tak ať se tak stane. Je čas, aby se osamostatnila.
A teď má padesáté narozeniny. Neví, jestli jí děti přijdou pogratulovat. Myslíte si, že matka udělala dobře, když své dcery vyhodila z bytu? Co byste na jejím místě udělali vy?
